Menší obce, které mají méně, než tři tisíce obyvatel na tom nejsou v naší zemi příliš dobře. Nejenže tam už prakticky nežijí mladí lidé, kteří se povětšinou odstěhovali do větších měst, ale zároveň se v těchto lokalitách nedá prakticky nic koupit, a to včetně potravin. Často chybí i základní věci typu mouka nebo zelenina, což je o to podivnější vzhledem k tomu, že tyto komodity se vyrábějí, respektive pěstují právě na vesnicích.

Nekvalita

Fakt, že v malé obci prostě nekoupíte vše, co potřebujete, je ještě jakž takž pochopitelný, ale že se tam dá pořídit často pouze méně kvalitní potraviny, to už je do nebe volající. Distributoři totiž vidí menší vesnice pouze jako nutnou zastávku. Nemají tam totiž lukrativní klientelu, ze které by mohli ve velkém profitovat. I to je důvod, proč si obyvatelé malých obcí mohou často koupit pouze potraviny podřadné kvality. Dalo by se namítnout, že mohou nakupovat jinde, ale vzhledem k tomu, že nejbližší město může být vzdáleno i dvacet kilometrů, je to hlavně pro straší lidi velký problém. I proto kupují věci nevalné kvality, o které by za běžných podmínek zrakem nezavadili.

Vysoké ceny

Jako by nestačilo, že se v malých obchodech na vesnicích nedá skoro nic koupit, a to co ano je často méně kvalitní, než by člověk čekal, prodejci navíc nasazují do těchto lokalit vyšší ceny, než je obvyklé. Z ekonomického hlediska to možná dává smysl, jelikož obchod, do kterého během dne přijde sotva dvacet lidí, nemůže příliš vynášet, ale po morální stránce je to dno.

To, že člověk bydlí na malé vsi by ještě nemělo znamenat, že by si nemohl nakoupit kvalitní potraviny za poctivé ceny. Mnohdy to ale není možné. V takovém případě existují dva řešení. Podat stížnost na obchodní inspekci, kde by se měli takovými případy zaobírat nebo sepsat petici, která se pak předá zastupitelstvu nebo přímo místnímu starostovi. Ti by pak měli adekvátně konat.