Živnost je podnikatelská činnost, kterou provozuje živnostník na svou vlastní odpovědnost a samostatně. Že je to proto, aby měl zisk je snad zbytečné psát.
To vše shora popsané se řídí a je přesně definováno v zákoně č. 455/1991 Sb. a říká se mu živnostenský zákon.
Živnosti se pak dále dělí na ohlašovací a koncesní. Ohlašovací se pak dělí na další, ale to už by toho bylo na tak krátký článek moc.
Co takový živnostník potřebuje? Na úřadech hodně, k vlastní činnosti klidně nic. Stačí, když bude třeba zprostředkovávat služby.

Praxe je jiná. Většina živnostníků, již má zařízený obchůdek, nebo dílnu, takže pokud již oběhal naprosto všechny úřady a dodal všechny potřebné listiny včetně potvrzení, že nezemřel, chvilku si počká a může začít.
Pokud čekáním nezestárnul natolik, že již sotva leze, začne se rozhlížet po zákaznících, respektive oni po něm a už to sviští. Pokud je zákazníků dost, je dobře. Pokud ne, je zle. Ale malý živnostník nemusí nutně skončit kvůli nedostatku zákazníků. Těch příčin může být velká spousta.

Analýza skupiny Bisnode uvedla přesná čísla, ale upozornila, že údaje jsou zkresleny tím, že část živností je vedena jen jako přivýdělek k zaměstnání. My ta čísla nebudeme číst všechny. Jen ty základní, a ty mluví jasnou řečí, totiž následovně.
V roce 2008 bylo u nás 2 012 529 živností. V roce 2015 to bylo
2 053 377 živností a v současné době je to 2 107 068. Vidíme, že čísla nejsou moc stálá.
Prý se očekává větší úbytek živností, zato prý bude přibývat kapitálových firem.

Řada živnostníků to zabalila, protože nevěděla, že převod živnosti na společnost s ručením omezeným by mu pomohla. Tím se totiž OSVČ, tedy osoba výdělečně činná stává z osoby fyzické osobou právnickou, a to má spoustu výhod. Mezi základní patří třeba jen menší zátěž na daních, nebo omezené ručení podnikatele. Odtud je vlastně i název, „s.r.o.“.
Živnostník to asi lehké nemá, ale také záleží na spoustě okolností. Pokud je pracovitý a umí se otáčet, může se mít i dobře.