Paneláky, panelové domy, bytové komplexy – často bývají přirovnávány ke králikárnám. Známe takovéto názory a pokud v panelácích bydlíme, většinou se jim bráníme. Říkáme: to není pravda, vždyť máme o všechno postaráno, nemusíme řezat dříví, abychom se ohřáli a kopat studnu, abychom měli co pít. Nemusíme platit kominíka a elektrikáře, vše máme dokonale připravené, vše je blízko a bez práce.

Ano, to je samozřejmě nepochybně pravda. Ale ostatní na to mohou namítnout: A co tedy děláte, když neděláte nic. Máte televizi. Sedíte před ní a díváte se dovnitř, jako byste tam našli nový a lepší svět. Možná, že ano, ale není vám pak trošku smutno?
A ti králíci z králíkáren opět namítnou: My si nemůžeme dovolit náš vlastní dům, ani kdybychom chtěli. A možná mají pravdu. A možná by to ani nešlo, aby měl každý svůj vlastní dům, protože by všechny ty domy nebyly kam dát, když by tři miliony rodin měly své domy, když by tři miliony domů měly své zahrádky a své psy, kdyby tři miliony domů měly nějaké to malé políčko brambor a záhonek na zeleninu, kdyby tři miliony domů měly tři miliony kurníků se slepičkami a domácími vejci, kdyby k tomu přibyly tři miliony králíkáren s králíky, nemělo by snad ani smysl naši malou zemi dělit do různých obcí, byla by to prostě Česká republika a hotovo. Byla by to Česká republika plná domů se zahradami, políčky, záhonky, zvířaty, dílnami a okolními budovami, s pár sady a garážemi a mezi tím vším by vedly silnice. A co bychom potom dělali? Kam by se poděla krása vesnice? Byla by ta tam. Ta příjemná samota a klid by se staly minulostí a my bychom žili zas uprostřed obrovských měst, která by namísto do výšky byla rozprostřena po zemi. Obrovská nákupní centra, kina, bazény, zábavní parky a prostředky, hospody, restaurace, hromadná doprava, bujarý noční život. Vše, co takové správné zhýralé město musí mít.

Takže asi už víme, proč existují byty, proč existují bytové komplexy a dlouhé ulice plné šedivých paneláků. Už víme, proč je na světě tolik lidí uzavřených v nekonečné šedivé věznici. Oni jsou tak spokojení. Ne každý chce pracovat neustále a dřít se s jedinou touhou a snem – mít krásné místo, pro které udělám vše, mít místo, které nazvu svým domovem, mít místo. Ne všichni jsme stejní a dnešní doba je pohodlná. Ale výhoda měst je, že vesnice a okrajové části zůstanou zachovány, zůstanou nám ve své němé kráse přiložené po boku a budou nás hřát u srdce svou něhou a milosrdností. Budou nám navždy připomínat, že těm, co žijí v bytech a šedivých ulicích velkoměst nemáme spílat, nýbrž děkovat. Nemáme se s nimi přít o pravdivosti jejich rozhodnutí, ale raději jim vzdát hold, poděkovat a jít zas zpět do svého sadu. Měly bychom se posadit na lavičku a tiše pozorovat ptáky zpívající v korunách stromů, než abychom se rozčilovali nějakými hádkami. Nám může být nadevše dobře a těm druhým také. Záleží jen na nás, jak takovouto pravdu uchopíme.