To je přece jednoduché, řeknete, koupím tu, co se mi líbí a jdu na to. Jenže pak mohou (nemusí) nastat potíže při jejich lepení a nadšení je v tahu. Tapetu je třeba vybírat podle více kritérií, a vzorek vlastně až na konec.
Jako první musíte vědět kam ji budete dávat a na co. Tedy na jaký povrch. Proč kam? Protože třeba tapeta do dětského pokoje asi v obýváku moc vhodná nebude, že ano. Touto cestičkou se pak dostanete k tomu, z jakého materiálu tapetu koupit. Doby, kdy se dělilyna papírové a samolepící jsou už dávno za námi, a i když obě kategorie zůstaly, materiálově se tapety mohou lišit. Bývají různé druhy a my si je vyjmenujeme.
· Papírové
· sklovláknité
· vinylové
· vliesové
· textilní
A to je prosím dělení jen podle materiálů, z kterého jsou vyrobeny. Kde je další dělení na samolepící, omyvatelné a tak dále. Každá má svou výhodu, ale jak už to bývá i velkou nevýhodu. Pokud nemáte peněz na vyhazování, ale tapetu potřebujete, tak sáhněte po papírové. Ta je skutečně nejlevnější.
Nejvíce používané jsou v současné době asi vliesové tapety. To pro svou snadnost lepení, ale asi především proto, že se dají nalepit snad na jakýkoli povrch. Pochopitelně čistý a zbavený prachu. Tou snadností lepení je myšleno to, že se nenatírá tapeta sama, takže odpadá sledování, zda už je dostatečně „vlhká“. Tuhle prostě pokládáte na natřený podklad, a dokonce ještě lze opravit chyby v položení. Takže vzorek bude sedět.
To čistě vinylová tapeta se natírá lepidlem zespodu, ale můžete ji dát do skutečně vlhkého prostředí, tedy do kuchyně nebo do koupelny. Je lépe ji lepit na papírový podklad.
Sklovláknitétapety jsou tkané a netkané a ve velké většině slouží jako ochranné. Nejvíce se používají v novostavbách. Lze na ně cokoli aplikovat.
Textilní tapeta je pak ta nejvíce variabilní. Na podkladu, který může být jakýkoli je z lícové strany textilie. Ta může mít neomezeně podob, a nakonec to nemusí být přímo textilie, ale cokoli přírodního. Bohužel, jsou tyto tapety považovány za luxusní zboží, a tudíž je i jejich cena hodně vysoká.
